Slovo pro tento den: Jan Heller

Středa 28. dubna

Věřit … v hebrejštině … znamená, že Boha za věrného považuji a vyhlašuji. Věřit – doslova činit věrno – není tedy výpověď o mém vnitřním stavu, o mém zbožném nadšení či o mých úzkostech a pochybnostech, nýbrž výpověď o mém vztahu k Bohu, kterého považuji za věrného i navzdory vlastnímu selhávání ve věrnosti či víře, a kterého vyhlašuji za věrného a nechlubím se ani svou věrností ani svou věřivostí. Ať jsem sám kdekoliv a v čemkoli, počítám třeba i navzdory své vlastní situaci s Boží věrností tak, že toto spoléhání na Boží věrnost formuje můj život. Nežiji tedy ani z vnějších okolností, ani z vlastních vnitřních zážitků a zkušeností, ale z Boží věrnosti. Kéž bychom na to nezapomínali zvláště tehdy, kdy se věrný Bůh zdá daleko a zoufalství – anebo i marná a prázdná radost – blízko!

Jan Heller: Tři svědkové, Oikumene, 1955, s. 55