Slovo pro tento den: D. Fouilloux a kol.

Čtvrtek 1. dubna

Velikonoce: Ježíšovi učedníci a následovníci oslavovali každý rok mistrovo vzkříšení lámáním chleba, jak to Ježíš stanovil, v první den týdne (tj. v neděli) po židovských velikonocích. Ve 2. století papež Viktor stanovil oslavu křesťanských velikonoc na velikonoční neděli (Hod Boží velikonoční), beze vztahu k židovským velikonocím, slaveným 14. dne měsíce nísanu. Bohoslužby v průběhu velikonočních svátků připomínají Ježíšovy poslední dny. Zelený čtvrtek: večeře Páně, poslední Ježíšovo jídlo s učedníky a ustanovení eucharistie. Velký pátek: ukřižování, Ježíšova smrt a ukládání do hrobu. Oslava vzkříšení v noci mezi Bílou sobotou a Hodem Božím velikonočním. Pro křesťany je Ježíš obětním beránkem, obětovaným pro spásu všech lidí. Velikonoce tak představují i cestu ze smrti k životu: Ježíš prochází smrtí k životu, a předjímá tak vyjití křesťana ze smrti k životu s Bohem.

D. Fouilloux a kol., Slovník biblické kultury, EWA, 1992, s. 241