Slovo pro tento den: Čtvrtek 9. srpna

Ř 15, 1–6 ● Ez 392

My silní jsme povinni snášet slabosti slabých a nemít zalíbení sami v sobě. Každý z nás ať vychází vstříc bližnímu, aby to bylo k dobru společného růstu.

[Ř 15, 1–2]

Kteří „my silní“? Patří některá místa Písma jen skupině obzvláště pokročilých? Ne. Slovo Boží si samo nachází své posluchače a tak: Kdo to čte, tomu to platí. Dnešní slovo nás vychovává k duševnímu šlechtictví. Co je nové, líbí se nám, prohlížíme to ze všech stran. O starém už víme a tak si toho moc nevšímáme. Silní jsme tehdy, když už je pro nás naše ušlechtilé jednání a smýšlení něčím samozřejmým. Když nás vlastní ušlechtilost už vlastně trochu nudí, když už nám na ní tolik nezáleží, takže se nás hned tak nějaká neomalenost nedotkne.

Když už jsme sami pro sebe nezajímaví, může se naše pozornost zaměřit na druhé. (Samozřejmě, naše síla i slabost druhých, to je v tomto čase jen záležitost zdání a odhadů a jinak to ani být nemůže.) Nicméně když je někdo druhý slabý, znamená to, že může ještě zesílit, že je u něj ještě možnost růstu, tedy něčeho zajímavého. Dnešní výzva neznamená, že na sobě má člověk nechat dříví štípat. Ale pokud se člověk cítí být dospělý, velký, má i druhým dát možnost vyrůst, protože růst je něco nesmírně zajímavého a cenného.

Pane Ježíši Kriste, dej nám dorůst tvé velkorysosti, abychom s tebou jednou mohli kralovat. Amen

Tomáš Pavelka