Slovo pro tento den: Čtvrtek 9. ledna

Bůh řekl Noemu a jeho synům: „Hle, já ustavuji svou smlouvu s vámi a s vaším potomstvem […].“ [Gn 9, 8]

Příběh o potopě je ukončen Božím slibem, že „už nebude vyhlazeno všechno tvorstvo vodami potopy, že už nedojde k potopě, která by zahladila zemi“. Bůh obnovuje platnost toho, co učinil ve druhém stvořitelském dni. A vyhlásí to jednou provždy, jako něco nezměnitelného. Dokonce to potvrdí smlouvou, kterou uzavře s člověkem i s ostatním tvorstvem.

Smlouvou zcela jednostrannou, která není vázána žádnými podmínkami ze strany lidí: k něčemu takovému, co by znamenalo zkázu všeho tvorstva (Gn 6, 7), už nikdy nedojde. Tato smlouva platí dodnes. Od Kristova příchodu je tu však ještě něco, čím je tato smlouva stále znovu potvrzována, a to individuálně pro každého člověka. Slyšíme to z Prvního listu Petrova, kde je zmíněna potopa i záchrana z jejích vod. Apoštol v tom spatřuje předobraz křtu, který „nyní zachraňuje nás“. Boží slib daný Noemu je teď navíc potvrzen i křtem. Počáteční smlouva je podepřena smlouvou křestní. obrazně řečeno: do těch několika kapek vody při křtu vložil Bůh větší moc, než mají všecky přívaly zla.

Můj Pane, nemusím být v nejistotě a ve strachu ze všeho možného. Jsem pokřtěn, nesu na sobě tvoje – Kristovo – jméno, jsem tvůj a nic mne nemůže odloučit od tvé lásky. Díky tomu mohu i dnes pokojně žít. Amen.

Jan Trusina