
Když pozoroval, jak si hosté vybírají přední místa, pověděl jim toto podobenství: „Pozve-li tě někdo na svatbu, nesedej si dopředu; vždyť mezi pozvanými může být někdo váženější, než jsi ty, a ten, kdo vás oba pozval, přijde a řekne ti: ,Uvolni mu své místo!‘ a ty pak musíš s hanbou dozadu.“ (L 14, 7–9)
O běda jim, kteříž sobě dóstojenstvie v křesťanství volé pro rozkoš, pro lakomstvie, pro pýchu, a kteří sě o ně vadie a súdie! Ti sebe nechť dotknú, k nim-li sě řeč chýlí, když die svatý Lukáš, že „řekl jest Kristus k pozvaným podobenstvie…“ (Postila, kázání na sedmnáctou neděli po svaté Trojici)
Je společensky nebezpečné sám si volit přední místo, z toho může být ostuda. Tahle zkušenost je ovšem jen podobenstvím. Ježíš nemluví ve skutečnosti o hostinách a vhodném společenském chování, ale o pýše obecně. Tam už to tak přehledné být nemusí. Vždyť pýcha může být skrytá tak, že ji sotva rozeznáme ve svém srdci. Schovává se třeba i za ušlechtilé zájmy a cíle. Jan Hus píše o volbě důstojenství v křesťanství, motivace je ostudná. Doporučuje takovým, aby vzali vážně to podobenství o výběru míst na hostinách. Ať už máme, nebo nemáme jakékoli postavení a funkce v kterémkoli společenství, rozhodně neškodí si připomínat také toto podobenství.
Pane, prosíme, odpouštěj nám každou pýchu a všechny pokusy o dosažení vyššího místa nad jinými. Uč nás vidět střízlivě naše schopnosti a také přednosti druhých. Amen.
Martin Litomiský