Slovo pro tento den: Čtvrtek 6. září

Ř 2, 1–11 ● Ez D 690

Proto nemáš nic na svou omluvu, když vynášíš soud, ať jsi kdokoli. Tím, že soudíš druhého, odsuzuješ sám sebe.

[Ř 2, 1a]

A máme to, hned po ránu, nebo kdy otevíráme tuto knížku pobožností. Co Ježíš říkal nepřímo, poví milý apoštol Pavel naplno (obojího je někdy třeba). Kdybychom se snad v té nepřímé řeči o znečištěném nitru nepoznali, pak si všimněme, že tady apoštol oslovuje „ó člověče každý“, jak překládají Kraličtí. Včera jsme si pověděli, jak tradice korupce a tunelování kvetla zdávna, a mohli poznat, že se svět zase tolik nezměnil, a dnes hledíme do zrcadla, které nastavuje apoštol pěkně zpříma: Nejde předně o druhé, ty nahoře a kolem, ale jde o mne, biblická slova je třeba brát především jako oslovení ty! O tebe tu jde! Tím, že odsuzuji jiné, odsuzuji především sám sebe. Podívej se nejprve do svého nitra, do pokojíku svého srdce, než se rozčílíš při pohledu na bídu světa kolem! Vždyť ani ty neujdeš Božímu soudu… a „jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám“ (Mt 7, 2).

Pane Ježíši Kriste, dej, ať s nápravou světa začínám u sebe, u svého prahu, kde ty stojíš a klepeš; ty, který bys jediný mohl hodit kamenem, a přitom jsi zemřel za mě a místo mě. Amen

Ondřej Ruml