Slovo pro tento den: Čtvrtek 6. února

Ale co na tom! Jen když se jakýmkoli způsobem, ať s postranními úmysly, ať upřímně zvěstuje Kristus; z toho se raduji a budu radovat. Neboť vím, že se mi vše obrátí k dobrému vaší modlitbou s přispěním Ducha Ježíš Krista. Toužebně očekávám a doufám, že v ničem nebudu zhanben, ale veřejně a směle jako vždycky i nyní na mně bude oslaven Kristus, ať životem, ať smrtí. [Fp 1, 18–20]

Jsme svědky báječné svobody, kterou apoštol Pavel prožívá. Nemyslí na sebe, nepodléhá uražené ješitnosti, ale dovede se radovat, že je Kristus zvěstován, i když je v tom i kus lidské ješitnosti. Hlavně že je zvěstován správně. Kdyby tomu tak nebylo, jistě by proti tomu ostře vystoupil.

Vidíme, že Pavlovi nejde o něj samého, ale o evangelium. Takovou svobodu, jakou měl apoštol, mají mít všichni kazatelé. Pavel sám je připraven oslavit svého Pána nejen svým životem, svou službou, ale i svou smrtí. V tom mu velice pomáhá radostné vědomí, že na něj sbor myslí a že se za něho modlí.

Pane, prosíme, zbavuj všechny kazatele ješitnosti. Dej, aby se radovali, že je zvěstován Kristus, i když se to děje třeba jiným způsobem; aby se s nimi nechtěli srovnávat. Amen.

Jiří Kabíček