
Mojžíš řekl lidu: „Pamatujte na tento den, kdy jste vyšli z Egypta, z domu otroctví. Hospodin vás odsud vyvedl pevnou rukou.“ (Ex 13, 3a–c)
Když se v bibli vzpomíná, nikdy nejde o to, že se pouze obrací zrak k minulosti, vyprávějí se krásné, avšak nenávratné vzpomínky, či se rovnou do minulosti utíká. Mojžíš vyzývá Izraelce k pamatování na den vyvedení z Egypta. V pamatování nejde o to, utíkat z přítomnosti do minulosti, ale o pohyb přesně opačný. Jde o to, aby se minulost stala přítomnou, důležitou a nosnou právě teď. Nejde tedy o sladkobolné vzpomínky, zcenzurované našimi představami. Ale o zpřítomňování, o naléhavé vědomí, že to, o čem vyprávějí bibličtí svědkové, proroci, apoštolové, není uzavřená a minulá záležitost, ale že nás zasahuje, vede a nese tady a teď. Biblicky poučené pamatování se neobrací prostě do minulosti, ale vynáší z ní poklady staré i nové.
Pane, prosíme, aby pro nás víra nebyla jenom vzpomínáním na to, co bylo a co už se nikdy nevrátí. Prosíme, abychom se nechávali oslovovat biblickými příběhy stále znova. Abychom ve víře jen nevzpomínali, ale aby nám pročišťovala a kultivovala paměť. Amen.
Ondřej Zikmund