Slovo pro tento den: Čtvrtek 5. prosince

Požehnán buď Bůh, že mou modlitbu nezamítl a své milosrdenství mi neodepřel.

Ž 66, 20

Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala pít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou.“

J 4, 10

Žalmista měl štěstí. Bůh vyslyšel jeho modlitbu. Ale co modlitby, které vyslyšeny nebyly? Třeba aby se uzdravil náš blízký, aby ve válkách neumírali nevinní, aby v lidech nevítězilo sobectví a krutost. Vždyť jsou to modlitby, v nichž neprosíme za sebe, ale za druhé. A přesto lidé dál umírají, zabíjejí se a nenávidí. Odpírá nám snad Bůh své milosrdenství?

Jistě ne. Nic z toho zlého si Bůh nepřeje. Není však režisér, který by vodil lidi jako loutky. Postavil nás do světa s jeho přírodními zákony, dal nám svobodu k dobrému i ke zlému. S mnohými výčitkami bychom se neměli obracet na Boha, ale spíš na sebe.

Má pak ovšem vůbec nějaký smysl se modlit? Určitě ano. Bůh není hluchý k volání zarmoucených a trpících. On slyší každou modlitbu. Současně však není automat na plnění našich přání. Je dobré vědět, „co Bůh dává“. Že to nejdůležitější, co u něj máme hledat, je „voda živá“, pramen života věčného. A o to jej prosit. Pak nebudeme zklamaní, protože tu „vodu živou“ dává Bůh každému, kdo o ni požádá.

Bože, děkujeme, že slyšíš naše prosby. Otvírej nám oči, abychom viděli, co všechno nám dáváš. Amen.

Tabita Landová (ČCE)