Slovo pro tento den: Čtvrtek 5. listopadu

Blahoslavení lkající, nebo oni potěšeni budou. (Mt 5, 4 KP)

Zlatoústý: „Kdo lkají nad vlastními hříchy, jsou blahoslavení.“ Spravedlivý, který lká nad cizími hříchy, v ten čas, kdy nad těmito lká, nemá jinoznačně hříchů vlastních, nad nimiž by zde takto lkal. Neboť jelikož všeliká láska počíná od sebe samé, pak by tehdy takto lkal nad svými vlastními hříchy. I jest patrno tomu, kdo pozorně uvažuje tento výrok Kristův, jejž lze obrátiti s blahoslavenými, že mnozí zde na zemi nelkají nad zjevnými zločiny, ale spíše je podporují pro peníze. Proto odporuje soudu božímu, aby za to byli ve vlasti potěšeni. Neboť mnozí se radují, že lidé s nimi žijící upadají v notorické zločiny pro peníze nebo pomstu. Kdo by tedy lkali podle evangelia? A neučiní-li pokání, mají být navždy opuštěni.

A tato láska měla dokonalé lidi zde na zemi k tomu, aby se vydávali v nebezpečí smrti pro obrácení bratří notoricky hříšných. To jsou tedy ti, kteří nelkají pro vlastní hříchy ani pro hříchy bratří, ale spíše těší se tím, že se radují z pomsty, jež stihne ony, nebo jsou účastni i hříchu, pro nějž, že hřeší, na déle jsou pokutováni. A v tomto hříchu jsou mnozí preláti církevní nesmyslně zapleteni. Ale více běda těm, kteří lkají nad tím, že nemohou páchati hříchy jim zakázané. Neboť ti nebudou potěšeni v takovém lkání, ale hořce budou plakati se skřípěním zubů, neboť jestliže takto bez pokání zemrou, nebudou blahoslavení potěšení, ale smutní ďáblové, navždy zatraceni. (kázání o Všech svatých)

Svatý Bože, naše neochota znát se ke svým hříchům ti dává právo na hněv i trest. Naše smířlivost vůči vinám i naše vynalézavost své viny krýt jdou proti našim přáním po pokojném a pravdivém životě. Prosíme, obnov v nás cit vidět jak míru a dopad hříchu, tak i význam a cenu tvé milosti. Prosíme, dej nám radost z odpuštění i ze života přímo úměrnou upřímnosti našeho pokání. Amen.

Joel Ruml