Slovo pro tento den: Čtvrtek 4. prosince

Až přijde Syn člověka ve své slávě […] [Mt 25, 31a]

Podobenství o posledním soudu otvírá strhující scénu: přichází Král králů, aby usedl na trůn a vykonal soud nad všemi národy (M 24, 29–31). Je to Syn člověka – lidský syn, člověk „ve všem nám podobný, kromě hříchu“, a současně Mesiáš, takto označovaný ve starozákonní knize Daniel (Da 7, 13–14). Tohoto dvojznačného titulu užíval Pán Ježíš, když odpovídal na otázku „kdo jsi“. Nyní ho všichni poznávají v celé jeho velikosti a slávě. „On přijde soudit živé i mrtvé,“ vyznáváme v Apoštolském vyznání víry. Podobenství to popisuje názorně. Před jeho trůnem jsou shromážděny všechny národy. Nekonečné zástupy jsou rozděleny do dvou skupin. Dělicí linie prochází všemi bez rozdílu. A pak zazní soudní výrok. Jedni jsou požehnáni. Pečovali o své bližní, nemysleli jen na sebe.

Druzí jsou prokleti. Byl jim lhostejný osud hladových, nenabídli oblečení lidem bez domova, nenavštívili nemocné, aby je povzbudili, nepomohli jim ani osobní péčí, nedotýkal se jich osud vězněných. Dvojí postoj k životu a dvojí úděl. Požehnání a prokletí. O milosrdenství a soucitu něco ví snad každý člověk. O to víc křesťané, kteří nadto nemají zapomínat na ohrožené členy církve, misijní a sociální pracovníky. Služba lásky není těžká, víme-li, že se v potřebných setkáváme se samotným Kristem.

Odpusť, Pane, že tak málo myslíme na své trpící bližní. Amen.

Pavel Smetana