Slovo pro tento den: Čtvrtek 31. května

Ř 8, 1–8 ● Ez 369

Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní. Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj.

[Ř 8, 5–6]

Co za sebou zanecháváme, když žijeme jen z vlastních sil, „podle těla“? Apoštol Pavel o tom nemá velké iluze. Ti, kdo se řídí jen svou vlastní vůlí, nutně tíhnou k tomu, co je „tělesné“, příjemné a výhodné. Tak se ocitají v zajetí vlastní sobeckosti. Jaký úděl sklízí tento životní postoj před Bohem? Břitkost Pavlových slov až zamrazí: „Dát se vést sobectvím znamená smrt!“ Jednou samozřejmě skončí život každého z nás. Ale před Bohem může být člověk mrtvý už za svého života. Žije jen pro sebe, a to je, jako kdyby nežil.

Můžeme s Pavlem nesouhlasit a hledat v člověku mravní sílu, která by jej povznášela výše. Ale možná, že již pokus ospravedlnit se před Bohem je dílem naší pýchy. Alternativou namyšlenosti je pokorně přiznat slabost a vděčně přijmout dar Božího Ducha. Takový člověk pak dostává sílu nehledět na svůj prospěch, ale mít před očima dobro druhých – tak jako Kristus nehleděl na sebe, ale na naši záchranu. A to má zaslíbení: „Dát se vést Duchem je život a pokoj.“

Milostivý Bože, jenom ze svých sil nedokážeme žít tak, aby se ti to líbilo. Prosíme, veď nás svým Duchem cestou pokory a oběti, kterou šel tvůj Syn. Amen

Tabita Landová