Slovo pro tento den: Čtvrtek 31. července

Moudrosti jsem se neučil ani jsem si neosvojil poznání Svatého. Kdo vystoupil do nebe i sestoupil? Kdo si nabral vítr do hrstí? Kdo svázal vody do pláště? Kdo vytyčil všechny dálavy země? Jaké je jeho jméno a jaké je jméno jeho syna? Vždyť je znáš. [Př 30, 3–4]

Zvláštní. V samém závěru velké sbírky moudrosti jsou pojednou umístěna slova jakéhosi Agúra, syna Jakeova, s dosti nápadným vyznáním nemoudrosti. Nepřipomíná vám to něco? Jako by si tento muž vypůjčil myšlenku od nejmoudřejšího muže (aspoň podle delfské věštírny) Sokrata, který řekl pověstné „Vím, že nic nevím“. – Ale je to jen vyjádření onoho nepoměru, v jakém nás lidi moudrost Boží přesahuje. – A do očí bije i jiná ideová příbuznost: Svými otázkami kosmologickými je náš myslitel příbuzný s básnickými pasážemi knihy Jóbovy (Jb 38n) i žalmickými, ne-li přímo se zprávou o stvoření Gn 1 a 2. – Ač je to zase nečekané, volá Agúr po propojení nebe a země a rovnou po jmenování Syna Stvořitele. Je snad nějaké lepší a přesvědčivější než to, které se stalo v příběhu Ježíše Nazaretského, s nímž ta Boží moudrost, nám srozumitelná, splývá?!

Díky tobě, náš Učiniteli a Pane, že nás, kteří býváme zlákáni kdejakou chytrostí světa, nepřestáváš vyučovat. Děkujeme ti za Pána Ježíše Krista, který teprve nás vede na hlubiny. A za tvé Slovo, bez něhož bychom byli ztraceni. Amen.

Ludvík Klobása