Slovo pro tento den: Čtvrtek 31. března

Mezi lidem se rukama apoštolů dálo mnoho znamení a divů. Všichni se svorně scházeli v Šalomounově sloupoví […] přinášeli nemocné sužované nečistými duchy a všichni byli uzdravováni. [Sk 5, 12.16b]

Jsou čtenáři Písma, kteří tato místa v bibli přecházejí s poněkud skeptickým pohledem a snaží se otupit ten až příliš lidový tón nadšení pro uzdravovatelské zázraky apoštolů. A jsou naopak tací, kteří si myslí, že jsou na tom stejně jako apoštolové, ba možné i lépe, a že tu jsou především od toho, aby uzdravovali a uzdravovali, vymýtali a vymýtali.

My však nechceme soudit, kdo má pravdu. My si chceme uvědomit, jak náročná vůbec je služba svědectví o Kristu. Ať už ji koná apoštol či řadový člen sboru. Vzbuzuje to reakci! Pozitivní či negativní. Vzbuzuje to očekávání; a to často v krizových situacích. A od církve Kristovy se čeká odpověď. Je za ni zodpovědná. Jistě, nikdo z nás nemůže uzdravit celý svět. Ani apoštolové, ani církev to nezmůže. Máme však vydávat svědectví o naději. Slovy i skutky. Postojem i názory.

A je to právě svědek Kristův, kdo v krizové situaci nesmí ztratit naději evangelia, neboť je majákem pro ty, kdo k němu vzhlížejí. I tak lze přinášet uzdravení a je to náročné poslání. Velké mocné skutky apoštolské.

Pane Ježíši Kriste, posiluj všechny své svědky, kteří přinášejí do světa světlo tvého evangelia. Amen.

David Sedláček