Slovo pro tento den: Čtvrtek 30. srpna

Pís 1, 1–17 ● Sv 312

Jak jsi krásná, přítelkyně moje, jak jsi krásná, oči tvé jsou holubice. Jak jsi krásný, milý můj, jsi líbezný!

[Pís 1, 15–16a]

Láska dělá s lidmi divy. Kdo byl kdy zamilovaný, ví, jak dokáže být svět náhle barevný a voňavý. I v lednu je jak v máji. A kolik písní náhle člověka napadá, kolik by toho chtěl náhle namalovat, napsat… vše o tom druhém.

I řekl Bůh Stvořitel: Není dobře, aby člověk byl sám (viz Gn 2, 18). Ale člověk nenalezl mezi stvořením pomoc sobě rovnou. Mýlí se každý, kdo by chtěl lásku vtěsnat do hormonální reakce, kdo by zamilovanost chápal jako pouhou přírodní danost. Vztah lásky mezi dvěma lidmi nepatří do říše přírody, patří do říše svobody, která je Bohem vyhrazena bytostem lidským. Z říše nerovnosti, kde silnější vládne slabšímu a slabší silnějšímu podléhá, tak může člověk vstoupit do říše svobody, kde jeden druhému je rovný a jeden druhému pomocí. Kde jeden druhého může milovat a okouzleně opěvovat. Neboť i taková píseň je Boží dar.

Bože, stvořiteli světa, děkujeme ti za lásku, která rozechvívá lidská srdce. Děkujeme ti, že máme koho milovat. Amen

Lukáš Pešout