Slovo pro tento den: Čtvrtek 30. ledna

A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo. [Gn 2, 3]

Také nyní přijde od Hospodina požehnání, jenže tentokrát Bůh nepožehná obyvatelům světa, ale dni. Požehnal sedmý den a oddělil jej jako svatý; jako den, který je jeho, který mu patří, který cele náleží jemu. Přesně, jak o tom zpíváme v písničce Svatá doba, Páně den – až po to „ticho vůkol, svatý čas“. Bude to doslova den Páně.

Ale co je důležité: i toto činí Pán Bůh kvůli člověku. Tak jako odpočinul on sám, tak spolu s ním smí a má odpočinout i jeho stvoření. A v prvé řadě člověk, který je jeho obrazem. Může si to dovolit. Vše je dokonáno, a proto i ty, člověče, můžeš odpočinout: od starostí, od strachu, od nejistoty, co a jak bude, zda všechno zvládneš, a ovšem i od práce. Nemusíš se starat, jako by všecko záviselo jen na tobě. Můžeš být klidný a vydechnout si, protože to nejdůležitější už pro tebe a pro zabezpečení tvého života vykonal tvůj Stvořitel. Ty už jsi vstoupil do hotového. Ty už teď svou činností jen navážeš na to, co učinil a zařídil on. Tak jsou splněny všechny předpoklady, aby zde Bůh mohl žít v obecenství s člověkem. A ty, člověče, v obecenství s ním. A také abys měl na to dost času.

Nebeský Otče, náplň našich nedělí svědčí často proti nám: jak málo ti důvěřujeme, jak málo na tebe myslíme, jak málo jsme ti vděčni, jak si zařizujeme život bez tebe. Nechť nám tvůj Duch pomůže znovu nalézt vzácnost, slávu i pravou náplň dne Páně. Amen.

Jan Trusina