Slovo pro tento den: Čtvrtek 30. července

Ačkoli bych ti v Kristu mohl směle nařídit, co máš udělat, pro lásku raději prosím, já, Pavel, vyslanec a nyní i vězeň Krista Ježíše. Prosím tě za svého syna, kterému jsem dal život ve vězení, Onezima, který ti před časem způsobil škodu, ale nyní je tobě i mně k užitku. Posílám ti ho zpět, je mi drahý jako mé vlastní srdce. Chtěl jsem si ho ponechat u sebe, aby mi ve vězení, kde jsem pro evangelium, sloužil místo tebe, avšak bez tvého souhlasu jsem nechtěl nic udělat, aby tvá dobrota nebyla jakoby vynucená, nýbrž aby byla dobrovolná. (Fm 8–14)

Ještě znamenám Kristovu velikou pokoru, že prosil Šimona, aby od země, tj. od břehu maličko loď odstrčil. V tom učí pány a preláty, aby raději pokornou prosbou a napomenutím své poddané v poslušenství vedli, neb dí Seneka pohan, lehčeji se dá vést než táhnout. Protož moudří nejprve pěkně prosí a napomínají, ale blázniví ukrutně přikazují. Také znamenám Petrovu pokornou řeč, že dí: „Přikazateli.“ Aj, Kristus prosí, a Petr to přijímá za přikázání. (Postila, kázání na pátou neděli po svaté Trojici)

Bože, pomoz, ať jsme i dnes pozorní a vnímaví ke každému, kdo k nám přijde ne s příkazem a nárokem, ale s prosbou. Prosíme o dar tichosti a bdělosti. Amen.

Jaroslav Vítek