Slovo pro tento den: Čtvrtek 3. září

Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi. (Mt 16, 19)

Je dlužno rozuměti církev jako obecenství svatých, pojímajíce v to všechny od začátku světa až do konce, kteří nakonec budou spaseni, a jenom takoví. Zlí pak jsou v církvi, poněvadž zde dlí v obecenství svatých, nejsou však z církve, poněvadž nejsou údy církve, nýbrž jsou jako výměty, sliny neb vředy mystického těla Kristova, z něhož budou nakonec vymýceni, až bude očištěno. […] Dí Petrovi Kristus: „Tobě dám klíče,“ tj. schopnost rozlišiti, co je hřích a ctnost a co nikoli. Za druhé se klíč svěřuje kvůli souzení, aby soudil jako soudce, kdo zaslouží, aby ho kněz uznal za oprávněného účastníka království nebeského. A proto kněz by měl míti především první klíč, to jest schopnost rozlišovati, kterou mu biskup nedá, ani snad ji sám nemá. Druhý pak klíč nechť mají k otvírání království nebeského, jak to Písmo slibuje, a to k tomu, aby uznali za dědice království nebeského toho, jenž vytrvá až do konce v plnění desatera přikázání. […] Kdo je především veden ke spáse? Kristus praví: „Kdo uvěří,“ to jest vírou, kterou přetvořila láska v konečnou a ustálenou podobu, „bude spasen.“ A tak Kristus spasí slovem tím: „Chceš-li vjíti do života, ostříhej přikázání.“ Kdo je zachovává, ten bude do nebeského království posléz přijat. (Betlemské poselství I, kázání na svátek svatého Petra a Pavla 29. června 1411)

Pane, nauč nás rozlišovat dobré od zlého; kéž i v nejtěžších chvílích neztrácíme naději, kterou nabízí tvé přicházející království. Amen.

Jan Keřkovský