Slovo pro tento den: Čtvrtek 29. října

Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: „Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ Ježíš mu odpověděl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“ On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí‘ a ‚miluj svého bližního jako sám sebe‘.“ Ježíš mu řekl: „Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“ Zákoník se však chtěl ospravedlnit, a proto Ježíšovi řekl: „A kdo je můj bližní?“ Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha […]. Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“ Zákoník odpověděl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“ (L 10, 25–30a. 36)

Co mám dělat, abych měla podíl na věčném životě? Co mám dělat, aby můj život měl smysl? Abych byla dobrou křesťankou? – Milovat Pána Boha a milovat svého bližního jako sebe sama. To znamená stávat se bližním pro ty, kteří potřebují pomoc. Být milosrdná, nechat se pohnout soucitem nad lidským utrpením, ať už je způsobeno nemocí, chudobou, samotou, nebo přírodní katastrofou.

Hezky to vyjádřil Hus: Pravý křesťan jest ten, kdo všem činí milosrdenství, kdo vůbec žádného bezpráví se nedopouští, kdo cizí bolest pociťuje jako vlastní, jehož stůl žádnému chuďasovi není neznám, kdo před lidmi je pokládán za neslavného, aby před Bohem a anděly oslaven byl, kdo nezná věcí pozemských, aby mohl dosíci nebeských, kdo nestrpí, aby za jeho přítomnosti byl chudý utlačován, kdo pomáhá ubohým, kdo pláčem jiného bývá pohnut k pláči. (synodní kázání)

Pane, ty jsi k nám milosrdný, ujímáš se nás, ošetřuješ naše rány. Prosíme, ať to my dokážeme dělat pro druhé. Amen.

Hana Ducho