Slovo pro tento den: Čtvrtek 29. ledna

Když někdo přijde a zvěstuje jiného Ježíše, než jsme my zvěstovali, nebo vám nabízí jiného ducha, než jste dostali, nebo jiné evangelium, než jste přijali, klidně to snášíte! (2 K 11, 4)

Výtka je přesně formulována. Někdo přijde a nabízí vám, Korintští, jiného Ježíše, a vy to klidně snášíte! Jak to Pavel myslel – jiného Ježíše? Snad takto – Ježíše, z něhož se pozvolna vytrácí vše, co souvisí s křížem, utrpením a vzkříšením. A najednou, aniž si všimneme, se z něj stane více doplněk našich životů než živý Bůh, který drží za ruku, nabízí, odpouští, vede k životu.

Podobně Pavel vyčítá záměnu originálního Ducha a originálního evangelia za ubohou napodobeninu, která nemá s životem a odpuštěním nic společného. Jako švihnutí bičem zní Pavlovo – „klidně to snášíte“. Znejistíme. Nečiníme tak podobně, když se soustředíme jen na to, abychom neměli žádné konflikty a žádné potíže?

A ve jménu toho pak přehlédneme, že místo Krista ukřižovaného a vzkříšeného se pevně držíme nějaké cetky?

Vězme, že každá hodná modlitba se koná, buď aby bylo odstraněno zlo, nebo dosaženo dobro. Pravím hodná, protože nehodně se modlí všichni, kdo prosí, aby se jim povedl jejich hřích. (Betlemské poselství II, kázání na pátou neděli po Velikonocích, Prosebnou, 17. května 1411)

Kriste, je to tak, že o tobě mluvíme a k tobě se modlíme, a přitom jednáme, jako bys nebyl nebo byl mrtvý? Sesílej svého Ducha, aby nás znovu a znovu postrkoval k víře v tebe, Ukřižovaného a Vzkříšeného.

Daniel Ženatý