Slovo pro tento den: Čtvrtek 29. května

Vešel do samého nebe, aby se za nás postavil před Boží tvář. [Žd 9, 24b]

Prvního listopadu 1950 vyhlásil papež jako článek víry starou církevní tradici, že Ježíšova matka byla i s tělem vzata do nebe a stala se jeho Královnou. Od tohoto problematického, v bibli nedoloženého nanebevzetí Panny Marie se podstatně liší Nanebevstoupení Páně, které si připomínáme právě dnes. Bible to nepopisuje jako triumfální událost, ale spíše jako definitivní závěr Kristovy pozemské pouti. Zvláštní pozornost si však zasluhuje celkem krátká poslední etapa této pouti, totiž mezidobí mezi Velikonocemi a vlastním Nanebevstoupením. Proč? Jednak proto, že Boží Syn tehdy mnoha způsoby prokázal, že žije, jednak proto, že ještě naléhavěji než dříve položil učedníkům na srdce jedinečný úkol, který mají na světě jako jeho svědci při evangelizaci národů (Mk 16, 15; Mt 28,18n). I když se pak se svými vyznavači definitivně rozloučil, zůstává pro nás velkým povzbuzením, že vešel do samého nebe, aby se za nás postavil před Boží tvář. To je záruka naší naděje.

Prosíme tě, náš Spasiteli, posiluj v nás důvěru, že i když ses vrátil do své odvěké slávy, tvůj zájem o nás trvá. Amen.

Daniel Henych