Slovo pro tento den: Čtvrtek 28. října

1 Te 5, 1–11 ● Ez 176

On zemřel za nás, abychom my, ať živí či zemřelí, žili spolu s ním. Proto se navzájem povzbuzujte a buďte jeden druhému oporou, jak to již činíte.

[1 Te, 5, 10–11]

„Oblecme si víru a lásku jako pancíř a naději na spásu jako přílbu,“ říká těsně předtím apoštol (1 Te 5, 8b) a celou pasáž zakončuje výzvou k vzájemnému povzbuzování. Mít výzbroj a oporu jak v Bohu a skrze něj v jasných osobních hodnotách – ve víře, naději a lásce, tak mít oporu v lidech kolem sebe. To je dobře podepřený most, po kterém se dá životem jít. Sklenutí obou těchto opor se událo v Ježíši Kristu, který je Bůh a zároveň jeden z lidí. On je svědectvím o lásce, víře a naději a zároveň tu byl, aby v lidském těle ukázal, co je to být druhému oporou až do krajnosti. Zemřel, abychom my žili.

Nakolik se dokážeme my obětovat druhým? Apoštol ví, že se o to už snažíme, tu lépe, tu hůře. V Kristu máme příklad. A navíc už od školních let ze sportu víme, že když člověk stojí sám, je zranitelnější, náhle do něj strčíte a upadne. Když se zapřou dva, už je jen tak někdo neporazí, a co teprve, když je nás ještě o něco víc a hlasitě se povzbuzujeme!

Pane Bože, ty jsi světlem v temnotách, oporou mostů, po nichž jdeme přes různé propasti. Dej, ať umíme chytit za ruku bližního, když to právě potřebuje on, a bez ostychu i tehdy, když to právě potřebujeme my. Dej, ať si navzájem umíme říci to pravé slovo, které opravdu povzbudí. Amen

Magdaléna Trgalová