Slovo pro tento den: Čtvrtek 28. června

2 K 7, 2–16 ● Sv 338

Zármutek podle Boží vůle působí pokání ke spáse, a toho není proč litovat, zármutek po způsobu světa však působí smrt.

[2 K 7, 10]

Dvakrát stejné slovo, pokaždé jiný význam: zármutek. Životu věřícího se nevyhýbá. Věřit neznamená bez přestání jásat. To bychom museli žít se zavřenýma očima a nevidět, co smutného se děje kolem, jaké konflikty. Nevidět, za co sami neseme vinu. Mnohdy je zármutek na místě.

Ale jaký zármutek? Rozeznáme ho podle toho, kam vede. Známe ten pocit, kdy na člověku leží jen velká tíha a brání mu v pohybu. Brání dělat cokoli, snad jen kromě krouživého pohybu myšlenek směrem ke stále temnějším sférám. Zármutek podle způsobu světa působí smrt.

K tomu má ovšem Bůh co říci. Kristovou zásluhou se tady něco mění. Zármutek nemizí hned ze světa. Má svou úlohu. Ale uprostřed temnoty se objevuje světlo, které umožňuje někam jít. Umožní zorientovat se, obrátit se a vyrazit z místa.

Zármutek podle Boží vůle je zármutek s nadějí. A je to obrovský rozdíl proti smutnění, které žádnou naději nemá. Zármutek podle Boží vůle obrací život ke spáse.

Kriste, děkujeme, že žádný okamžik našeho života nemusí zůstat úplně temný. Ve tmě smutku, viny, výčitek, ty nás zveš k další společné cestě. Za to ti patří naše chvála. Amen

Daniel Matějka