
J 21, 19b–24 ● Ez 684
Petr se obrátil a spatřil, že za nimi jde učedník, kterého Ježíš miloval. […] Když ho Petr spatřil, řekl Ježíšovi: „Pane, co bude s ním?“ Ježíš mu řekl: „Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, není to tvá věc. Ty mne následuj!“
[J 21, 20a.21–22]
Život ve společnosti si stěží můžeme představit bez snahy o identifikaci s ostatními členy skupiny. Církevní společenství není výjimkou. Společně s Petrem jsme se již nesčetněkrát otočili za jiným z „učedníků“. Vzápětí se v našich myšlenkách objevila otázky: A co on? Jak ten to má? Co bude s ním? Ten se bude muset také obětovat? Nebo to bude mít lehčí? A co když zklame? I jeho se budeš ptát na lásku a ne na výkon?
Bezprostřední odpověď Ježíše Petrovi: ‚To není tvá věc. Ty mne následuj…‘, nás spíše míjí. Cesty křesťanů nejsou naštěstí nalinkovány. Ke každému z nás se Kristus obrací jinak a má pro nás jinou cestu. Naším úkolem je následovat jej po té své. Nedejme se zdeptat tím, že někomu to jde třeba lépe než nám. Nepovyšujme se nad ty, kteří tápou. Právě na té naší cestě se právě nás Ježíš ptá, jestli ho máme rádi. Budeme mít sami za sebe co dělat, aby naše kladná odpověď nezůstala jen prázdnými slovy.
Pane, prosíme, ať nežijeme srovnáváním svých úspěchů a neúspěchů. Ať je náš život následováním tebe. Amen
Daniela Zapletalová Grollová