
A když pomíjitelné obleče nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost, pak se naplní, co je psáno: „Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil!“ [1 K 15, 54]
Dnes ještě umíráme a loučíme se s těmi, kdo zesnuli. Naše tělo je pomíjitelné a smrtelné. Do věčného života vstoupíme až při Kristově druhém příchodu. Čeká nás předtím ovšem hluboká proměna, jinak bychom na Božím království nemohli mít podíl (v. 50). Pak teprve budeme podobní „nebeskému Adamovi“ – Kristu. Apoštol pro novou lidskou bytost používá zvláštní výraz „duchovní tělo“, tedy úplný protimluv. Chce vyjádřit, že to bude změna k nepoznání, pro jakou vůbec nemáme slov. Vítězství nad smrtí bude zároveň konec všeho zla a hříchu. Nový věk bude zcela dokonalý a pro nic takového tam už nebude místo. Z toho tedy plyne: „Buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně.“
Pane, poznáváme svou nedokonalost a vidíme ji také všude kolem sebe. Proto toužíme po tvém království, kde bude jen láska a spravedlnost. Ujišťuj nás, že naše naděje není marná. Amen.
Bohuslav Vik