Slovo pro tento den: Čtvrtek 27. června

Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid, hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!

Ž 139, 23–24

Zeptal se ho potřetí: „Šimone, synu Janův, máš mne rád?“ Petr se zarmoutil nad tím, že se ho potřetí zeptal, má-li ho rád. Odpověděl mu: „Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád.“ Ježíš mu řekl: „Pas mé ovce!“

J 21, 17

Každý z nás už někdy, podobně jako starozákonní Jonáš, utíkal pryč od Boha pryč. Jak daleko nám Bůh dovolí od něj odejít? Myslím, že nikdo z lidí nezná vyčerpávající odpověď, ale zdá se, že Bůh nám dovolí odjet docela daleko. Nezastavuje nás ihned. Je to součást toho, jak nás učí. Božím výchovným prostředkem může být právě to, že nás nechá vplout do hříchu hlouběji a hlouběji, abychom si lépe uvědomili důsledky našeho pomýlení. Bůh ví, kde jsou dnes ti, kteří před ním utekli. Bůh ví, co dělají. Bůh ví, jak se jim přiblížit. Bůh ví, jak je přivést zpět. Prosíme-li Boha, aby to učinil, jsme na správné adrese. Lidé si v životě vystačí bez našich bohoslužeb, písní a kázání. Ale to, co tak naléhavě potřebují, je naše modlitba, aby Bůh změnil jejich srdce. Jestliže se těch, kteří se Bohu vědomě vzdalují, dotknou naše modlitby, pak máme vyhráno, smíme totiž doufat, že se jich mohou v budoucnu dotknou i naše písně, kázání a bohoslužby.

Bože, ty dokážeš pomoci každému, byť by zápasil s tím největším hříchem. Amen.

Vladislav Volný (SCEAV)