Slovo pro tento den: Čtvrtek 26. listopadu
My silní jsme povinni snášet slabosti slabých a nemít zalíbení sami v sobě. Každý z nás ať vychází vstříc bližnímu, aby to bylo k dobru společného růstu. Vždyť Kristus neměl zalíbení sám v sobě, nýbrž podle slov Písma: ,Urážky těch, kdo tě tupí, padly na mne.‘ Všecko, co je tam psáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které nám dává Písmo, čerpali naději. Bůh trpělivosti a povzbuzení ať vám dá, abyste jedni i druzí stejně smýšleli po příkladu Krista Ježíše, a tak svorně jedněmi ústy slavili Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista. Proto přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal vás. (Ř 15, 1–7)
Poslušnost právě tak jako pokora je trojí: Poslušnost většího vůči menšímu – ta je největší. Poslušnost rovného k rovnému – ta je prostřední. Poslušnost menšího k většímu – ta je nejnižší a na tu se hodí onen prvý výměr: Poslušnost znamená podrobit vlastní vůli rozhodnutí vyššího, jde-li o věci dovolené a čestné. A může být také takto definována: Poslušnost jest čin rozumného tvora, kterým se dobrovolně a uvážlivě podrobuje svému představenému. A v této poslušnosti je obsaženo dobré, tak jako v neposlušnosti je obsaženo zlé. Obojí zajisté vyjadřuje podrobenost rozumného stvoření. A potom vyjadřuje základ jednání, snášení, mlčení nebo něčeho jiného toho druhu, jehož se příkaz týká. Proto tak jako každý hřích je neposlušností nebo ji doprovází – každý ctnostný člověk totiž poslouchá Boha –, tak je každý hříšník neposlušný. Poslušnost pak spočívá v rozumu a ve vůli, v rozumu, který rozeznává, v čem je třeba poslouchat, a ve vůli, která souhlasí s tím, kdo přikazuje. (O církvi)
Pozval jsi nás, Pane, ke svému dílu, oslovil jsi nás a my svým vyznáním tvému pozvání přitakali. I když máme zkušenost se svými slabostmi, stále víme, že patříme k tobě. Proto nám dej rozumět všemu, co jsme získali tím, že patříme k tobě. Abychom uměli i sami sobě, jako i druhým, zdůvodnit, proč je společenství tebe s námi a naše s tebou ziskem, a nikoliv ztrátou. I tehdy, když jako dospělí tebe posloucháme. Amen.
Joel Ruml