Slovo pro tento den: Čtvrtek 26. července

2 S 10, 1 –5 ● Ez 379

I řekl David: „Prokáži milosrdenství Chanúnovi, synu Náchašovu, jako prokázal jeho otec milosrdenství mně.“

[2 S 10, 2a]

David to myslel dobře. Chtěl prokázat milosrdenství novému králi Amónovců Chanúnovi. Ale dopadlo to špatně – byl nepochopen a Izrael se dostal s Amónovci do války.

To určitě známe – myslíme něco dobře, ale dopadá to přesně naopak. Náš dobrý úmysl je nechopen či překroucen. Leckdy se potom cítíme naštvaní nebo dokonce zahanbení. Málem tak jako Davidovi poslové, kteří byli vysláni k Amónovcům a vracejí se domů s holými zadky. A ukřivděně omíláme známé rčení: „Za dobrotu na žebrotu.“

Proč ale snaha činit dobré končí často tak špatně? Někdy je vinna naše nedůslednost – činíme kompromisy tam, kde by bylo třeba říci rozhodné slovo. Ale často podléháme hlasu různých našeptávačů. Tak jako je poslechl král Chanún a uvrhl svoji zem do zkázy. Chtěli jste někdy dát peníze na charitu a rozmysleli jste si to, protože vás nějaký hlas upozornil, že nevíte, kde peníze skončí?

Avšak, třebaže je důležité, jak věci nakonec dopadnou, náš původní úmysl zůstává přesto zásadní. Neboť nejde o to, jak vypadáme před lidmi, ale před Bohem, který nezkoumá věci zvnějšku, ale vidí až do srdce člověka.

Pane, stvoř nám čisté srdce a dej, ať je naší snahou vždy činit dobré. Dej ať jsme k druhým stejně milosrdní, jako jsi ty milosrdný k nám. Amen

Jiří Palán