
„Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi. Jsi Svatý Boží.“ [Mk 1, 24]
Při Ježíšově mocném kázání ten posedlý najednou vybuchne. Boží moc zlým silám vadí. Nechtějí přenechat vládu Bohu, chtějí nad člověkem vládnout samy. Dokud psycholog někomu, kdo ubližuje svému okolí a nezvládá svůj vztek, vykládá, že to není jeho vina – že je přepracovaný a vystresovaný nebo že vyrostl ve špatném prostředí, podepsali se na něm jeho rodiče či škola –, tu se nic neděje. Ale když je hřích nazván hříchem a zazní výzva k nápravě, ke změně – to člověka nejednou rozzuří.
A tak i tento člověk začal na Ježíše křičet: Proč nám nedáš pokoj? Co nás sem chodíš trápit, připomínat naše hříchy a odsuzovat nás pro ně? Však já tě znám – ty jsi ten svatý Boží, a všecky nás chceš zničit, protože my svatí nejsme. Tak ten vyšinutý člověk odhalil tajemství Ježíšovo – řekl naplno, kdo Ježíš je. Vycítil jeho moc, a všecko to pokřivené a pokažené, co v něm bylo, se proti této moci bouřilo. Měl z Ježíše strach, proto tak křičel. Ale přece jen Ježíšův příchod pochopil špatně. Ježíš byl opravdu svatý Boží a opravdu chtěl lidem připomenout jejich hříchy. Ale nikoho pro ně nepřišel zahubit. Naopak – přišel od nich lidi osvobodit. Dokázal to celým svým dílem, od prvního kázání až po svou smrt za nás.
Bože, ty jsi poslal svého Syna na svět, aby bojoval se zlem a nás od něj osvobodil. Chválíme tě za to! Amen.
Jana Potočková