Slovo pro tento den: Čtvrtek 24. prosince

Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. (L 2, 1)

Nespustili ho však z očí. Poslali své lidi, kteří měli předstírat, že to myslí upřímně, aby jej přistihli při výroku, pro nějž by ho mohli vydat vladařově moci a soudu. Otázali se ho: „Mistře, víme, že správně mluvíš a učíš a nestraníš nikomu, nýbrž učíš cestě Boží podle pravdy. Je nám dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?“ Ježíš však prohlédl jejich záludnost a řekl jim: „Ukažte mi denár! Čí má obraz a nápis?“ Odpověděli: „Císařův.“ Řekl jim: „Odevzdejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“ (L 20, 20–25)

Kristus narodil se, když všechen svět popsán jest a každý člověk přiznával se, že jest poddán císaři, platě z hlavy své peníz, obrazem královým a jeho jména nápisem znamenaný, jenž deset obecných peněz vážil. A tím se znamená, že ten na svět přišel, jenž duše naše, obrazem svého obličeje znamenané, od každého z nás požádá, a zachování desatera božího přikázání, v němžto obličej a obraz vůle boží ukazuje se, od každého z nás při smrti zpytovati nepřestane. Takže tedy toho času, v němžto daň císaři platili, Pán Kristus ráčil se naroditi, aby se tím znamenalo, že proto Pán Kristus na svět přišel, aby od daně, jížto od nás žádají smrt a ďábel, a ode všech lidí, kteří nás nespravedlivými poplatky obtěžují, svou předrahou krví milosrdně vyprostil. (Postila, kázání při první mši na den Božího narození)

Pane Ježíši Kriste, přišel jsi do tohoto světa. Radujeme se z tvého příchodu, jsi nám nadějí a spásou. Amen.

Olga Mrázková