Slovo pro tento den: Čtvrtek 23. ledna

I řekl Bůh: „Učiňme člověka.“ [Gn 1, 26a]

Bůh stvoří člověka ve stejný den jako ostatní suchozemské tvory, věnuje mu však samostatnou a mnohem větší pozornost. Je to zřejmé už z těchto jeho prvních dvou slov.

1. Je tu zvláštní, přímé oslovení: Stvořitel oslovuje sebe sama. Není to příkaz zemi, ať vydá také člověka, tak jako ono předchozí „Vydej země“ u ostatních suchozemských tvorů (Gn 1, 24). Stvoření člověka Pán Bůh nezařizuje přes nikoho třetího, ale sám takříkajíc přikládá ruku k dílu. Když jde o člověka, tak Pán nebe i země dává pokyn sobě samému.

2. Závažnost této akce je zdůrazněna i tím, že to Hospodin říká v množném čísle: „Učiňme!“ Toto množné číslo se vykládá různě: někteří mají za to, že to říká i jménem nebeského dvora; jiní to vnímají dokonce jako náznak Svaté Trojice; další jako formu, jakou panovníci vyhlašovali své výnosy. Přinejmenším je to však dokladem, že tentokrát jde o rozhodnutí zvlášť významné. Jako by chtěl Stvořitel naznačit: Teď to bude něco, na čem mi zejména záleží, za čím stojím celou svou bytostí.

Svatý Bože, jak velice ti na nás záleželo už hned na počátku. Ale právě tak osobně a celou bytostí ses dal do díla, když jsi pro nás ve svém Synu, v Pánu Ježíši Kristu připravoval záchranu. Díky tobě, Pane. Amen.

Jan Trusina