Slovo pro tento den: Čtvrtek 23. května

Hlas toho, jenž praví: „Volej!“ I otázal se: „Co mám volat? Všechno tvorstvo je tráva a všechna jeho spolehlivost jak polní kvítí. Tráva usychá, květ vadne, zavane-li na něj vítr Hospodinův. Věru, lid je pouhá tráva. Tráva usychá, květ vadne, ale slovo Boha našeho je stálé navěky.“

Iz 40, 6–8

Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou.

L 21, 33

Jednou z nejvíce žádaných hodnot dnešního světa je čas. Můžeme ale také říci, že je to hodnota, se kterou umíme nejméně hospodařit. Chtěli bychom ho někdy zastavit, případně vrátit, ale nic takového neumíme a nikdy umět nebudeme. Proto je na místě výzva k zamyšlení a také vyhodnocení našeho hospodaření s časem. Zdá se, že pomíjitelnost činnosti člověka vlastně snižuje nebo zcela zbavuje hodnoty jakékoliv lidské konání. Přesto tomu tak není. Pán Bůh do jisté míry nabízí člověku nepomíjitelnou platformu pro jeho život. Pokud konáme v souladu s Boží vůlí, stavíme na jeho Slovu a konáme na podnět jeho Slova, překračujeme dimenze pomíjitelnosti a stáváme se součástí požehnané věčnosti.

Díky, Bože, že se ujímáš pomíjivého člověka. Amen.

Vladislav Szkandera (SCEAV)