Slovo pro tento den: Čtvrtek 21. června

1 S 16, 14–23 ● Ez 150

Kdykoli na Saula doléhal duch od Boha, bral David citaru a hrál na ni. Saulovi to přinášelo úlevu a bylo mu dobře, zlý duch od něho odstupoval.

[1 S 16, 23]

Léčivou sílu hudby lidé znají odedávna. A nebylo tedy nic nového pod sluncem, když se už před pár desítkami let objevila muzikoterapie jako jedna z metod léčení nemocné duše. Všechny akulturní pokusy odstranit z křesťanské bohoslužby hudbu chvála Bohu selhaly. Bez varhan nebo alespoň zpěvu si neděli prostě neumíme představit. A přitom ze samotného textu není jasné, zda ze strany Davida šlo o hudbu pouze instrumentální anebo zda hra na citaru byla doprovodem zpěvu žalmů. Mnohé z nich jsou ostatně Davidovi jako autoru připisovány.

Kdo v příběhu nehledá až tak hudbu jako spíš zvláštní vztah obou pomazaných králů, jednoho vládnoucího zjevně a druhého skrytě, činí také dobře. Čekali bychom spíše zjevné oboustranné nepřátelství, osobní nevraživost, a ne tohle. David pečuje o Saulovu duši, stará se, aby mu jeho umění přineslo úlevu. Známe krásnější biblický příklad toho, co je pravá diakonie?

Děkujeme, Pane, za dar hudby. Dej, aby také nám a našim blízkým přinášela úlevu, tak jako se dělo Saulovi.

Marek Pompe Lukášek