Slovo pro tento den: Čtvrtek 20. února

Nemyslím, že bych již byl u cíle anebo již dosáhl dokonalosti; běžím však, abych se jí zmocnil, protože mne se zmocnil Kristus Ježíš. Bratří, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši. Kdo je dokonalý, ať smýšlí jako my; a jestliže v něčem smýšlíte jinak, i to vám Bůh objasní. Jen k čemu jsme již dospěli, toho se držme. [Fp 3, 12–16]

V těchto verších spatřujeme Pavlovu pokoru. Pavel ví, že ještě není u cíle, ale stále běží. Jde o to, aby tento běh byl úspěšný. Běží za Kristem a věří, že Kristus mu dá sílu, aby dosáhl dokonalosti. Vyostřeně je možno říci, že křesťan nehledá dokonalost (jako buddhisté), ale hledá Krista, který k dokonalosti přivádí. I když se křesťan raduje z toho, že byl Kristem nalezen, přece stále Krista hledá. Nepropadá pýše, že by jeho poznání Krista a víry bylo už definitivní. To ho vede k neustálé otevřenosti.

Pavel ví, že Filipští mohou v některých věcech smýšlet jinak. Jde však o to, aby se drželi toho, co dosud poznali, a byli otevřeni k ještě hlubšímu poznání, které jim Bůh dá. Tak lze spojit obojí, jistotu toho, co nám bylo dáno poznat, s novým hledáním Boží pravdy.

Pane, dej nám, abychom se radovali z toho, co jsi nám již dal poznat, a abychom byli otevřeni k novému poznávání tvé vůle. Amen.

Jiří Kabíček