
Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží. [Gn 1, 2]
Slyším odsud evangelium, pro sebe i pro svět. Zprávu, při které si s ulehčením vydechnu. Právě takovým evangeliem byla tato slova v době, kdy byla sepsána. V babylonském zajetí. V době temna, kdy se zdálo, že vše je ztraceno, že nic nemá cenu. Pusto a prázdno, vše tone ve tmě. Hospodin zklamal, zanechte všech nadějí.
A teď přijde člověk s poselstvím o Bohu, který není mrtev, nýbrž jedná a tvoří nové věci. Ano, zaplavil vás příval temnoty, ale nad tím vším „se vznáší Boží Duch“, nad tou vaší mizerií je stále živý Hospodin.
Boží svědek to neřekne jako výzvu: Nebojte se, neztrácejte naději, věřte v Hospodina. Místo toho vypráví příběh. Příběh o Bohu, který je mocný už od samého počátku. Proti ideologii tmy, bezmoci a zoufalství vede k víře v Hospodina, který stvořil nebe a zemi a který vše učinil tak dobře, že jeho dílo stále trvá a má smysl v něho věřit.
Ať už to s námi vypadá jakkoliv, ty, Pane, jsi svět neopustil. Máš s ním své plány, vedeš jej k dobrému cíli. Ať toto evangelium zní i letos do všech nejistot a rozvrácených vztahů. Svým živým Duchem veď i mne, ať ti důvěřuji, ať se ti neprotivím. Amen.
Jan Trusina