Slovo pro tento den: Čtvrtek 19. listopadu

Hospodin poslal k Davidovi Nátana. Ten k němu přišel a řekl mu: […] Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Já jsem tě pomazal za krále nad Izraelem a já jsem tě vytrhl ze Saulových rukou. Dal jsem ti dům tvého pána a do tvé náruče ženy tvého pána, dal jsem ti dům Izraelův i Judův, a kdyby ti to bylo málo, přidal bych ti mnohem víc. Proč jsi pohrdl Hospodinovým slovem a dopustil ses toho, co je v jeho očích zlé? (2 S 12, 1a. 7b–9a)

Je zřejmé, že podřízený může s opatrností podle pravidla lásky napravovat bloudícího výše postaveného a uvádět opět na cestu pravdy. Nebo kdyby výše postavený zbloudiv z pravé cesty se stal kořistí lupičů nebo se ocitl v nebezpečí smrti, měl by jej poddaný vysvobodit a tak jej zachránit před nebezpečím. Tím spíše je jeho povinnost, když výše postavený, který se dostal na mravní scestí, se stává kořistí démonů a ocitá se v nebezpečí nejhorší smrti hříšníků. Jestli tedy by se výše postavený radoval v prvém případě, proč by se tím neradoval v případě druhém? Připouští-li strážného v prvém případě, proč ho nepřipustí v případě druhém?

A tomu neodporuje výrok blaženého Augustina ve spise De conflictu virtutum et vitiorum: „Poddaní nemají rozhodovat o tom, jakými mají být ti, kdo vládnou.“ To je správné a jasné, že nemají rozhodovat nerozvážně o tom, jakými mají být. Rozum jim přece ukládá, že mají být dobří, že nemají žít výstředně, i když žijí zle. Na to mají myslet poddaní a mají se předem varovat jejich zlých skutků. Proto říká Augustin: „Máme-li poslouchat lidskou vládu, je třeba se poddat Božímu naučení. Kristus totiž říká: Kdo vás slyší, mne slyší, kdo vámi pohrdá, mnou pohrdá.“ A potom připojuje: „Protože však předvídal, že ne všichni budou takoví, výstražně oslovuje v učednících všechny poddané: Na stolici Mojžíšově se posadili zákoníci a farizeové. Co vám říkají, čiňte, ale co činí, nečiňte.“ Z toho plyne, že s horlivostí dobrého úmyslu mají poddaní rozhodovat a uvažovat o životě výše postavených, aby, jsou-li dobří, je napodobovali, jsou-li zlí, nenásledovali jejich skutky, ale v pokorném duchu se za ně modlili a zachovávali, co dobrého přikazují. (O církvi)

Pane, prosím, očisti kulturu jednání mezi námi. Nám dej ve svobodě víry velkorysost v nahlížení na vlastní okolí, jeho způsoby a manýry, plody vnitřní nejistoty a neukotvenosti lidí kolem nás. Dej nám svobodu nevstupovat na zlé cesty; dej, ať umíme s vděčností podporovat vše, co slouží druhým, chrání pravdu, spravedlnost a pokoj. Dej, ať naši podporu poznávají všichni ti, kdo se angažují v dobrém. Především však nás chraň účelovosti jednání a vypočítavosti v myšlení. Amen.

Joel Ruml