Slovo pro tento den: Čtvrtek 18. září

Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají sítě do moře; byli totiž rybáři. [Mk 1, 16]

První z těch, kdo se vydali za Ježíšem, byli jeho učedníci. Ale ne sami od sebe, nešli si poslechnout jeho kázání ani nezačali vyznávat své viny. Ježíš sám to způsobil – povolal je a oni šli. Ano, tak zdánlivě jednoduché a prosté to bylo. Ježíš šel kolem, uviděl je a zavolal. Oni nechali své práce, opustili, co měli, a následovali ho. Nijak mimořádná scéna, na první pohled žádný zázrak. A přece, co se tu děje, je něco nekonečně významného. Za těmi pár slovy, za tímto téměř všedním setkáním se skrývá událost, která docela změnila život těch mužů. Předtím nebyli nic než rybáři, žádný z nich nebyl ani zvlášť zbožný a v Písmech vzdělaný, ani neměli zvláštní talent, jejich zaměstnání neměla nic společného s dílem spasení a Božího království. Nebylo při nich nic, co by je předurčovalo, aby se stali učedníky Ježíše Krista. Aby se dostali mezi dvanáct Ježíši nejbližších lidí, a můžeme říci i přátel. Nic pro to sami předem nevykonali, nijak nebyli na takové setkání připraveni, neměli pro takové poslání žádné předpoklady. Nebyli nic víc, nic jiného než obyčejní rybáři.

Takové si Ježíš volá – nás, obyčejné lidi zprostřed naší všední práce a starostí a povinností. o takové stojí, takoví mu stačí, aby Boží království ve světě rostlo a šířilo se.

Pane Ježíši, nepřestávej si povolávat a vyzbrojovat své služebníky, svědky i kazatele evangelia. Amen.

Jana Potočková