Slovo pro tento den: Čtvrtek 18. října

Ř 15, 7–13 ● Ez D 650

Proto přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal vás.

[Ř 15, 7]

Pro Židy bylo těžké přijmout skutečnost, že pohané jsou k víře pozváni bez předchozího naplňování předpisů Zákona a tradice otců. Křesťané z pohanů a ze Židů se tak vzájemně stávali břemenem pro společné scházení. Pavel v předchozích řádcích nabádá „slabé“ k velkodušnosti a „silné” k toleranci.

Sociální a náboženské problémy, o nichž a do nichž Pavel píše, jsou nám vzdálené jen na první pohled. Stále je v rámci sboru (i ve společnosti) napětí – extrémně řečeno – mezi těmi, kdo jsou kovaní ve víře (udržují kontinuitu tradice víry), a těmi, kdo přivandrovali (vnášejí nového ducha).

Proto Pavlova slova promlouvají i dnes. Díky Ježíši Kristu mohou všichni jedněmi ústy slavit Boha. Konkrétně se to má projevovat „přijímáním toho druhého do společenství“. Nemyslí se tím nějaké mravní nebo asketické pravidlo, ale Pavel navazuje na Ježíšovo jednání. Sám Ježíš Kristus byl otevřený k přijetí všech do vztahu k Bohu. V Kristu jsme pozváni k toleranci, trpělivosti, obětavosti a lásce. To vylučuje prosazování uniformity v myšlení a jednání, tím je odmítnuto škatulkování a předsudky. Zjevení Boží sebeobětující se lásky v Ježíši Kristu nás může oslovit a strhnout svou naléhavostí a tak nám – už osvobozeným od vlastních cílů a představ o dokonalosti – dá sílu nenásilně propojovat znesvářené strany.

Pane náš, vyznáváme, že jsi silný v slabosti. Prosíme tě o rozvahu a moudrost pro různé situace. Někdy je třeba se ozvat a hájit, co je podstatné pro společný růst, a někdy snášet malichernosti, urážky a hloupé výmysly. Pomáhej nám s tím. Amen

Markéta Slámová