
Nyní je pro mne připraven vavřín spravedlnosti, který mi dá v onen den Pán, ten spravedlivý soudce. A nejen mně, nýbrž všem, kdo s láskou vyhlížejí jeho příchod. [2 Tm 4, 8]
Když psal apoštol Pavel dopis Timoteovi, byl si dobře vědom, že se přiblížil cíl jeho životní pouti. „Přišel čas mého odchodu.“ Nejspíš předpokládal, že bude císařským soudem odsouzen a popraven. Chápe svou smrt jako oběť, jako pohár s vínem vylitým na konci hostiny. V duchu se vrací do dávných i nedávných dob a myslí přitom na konečné posouzení svého života. Nepochybuje o tom, jak to dopadne. Vždyť bojoval dobrý boj. Nebyl to snadný boj. Musel se utkat s mnoha nepřáteli, s falešnými učiteli, byl vystaven častému ohrožení. Ale on si nestýská. Byl to přece boj ve službě Krista krále, a proto to byl boj dobrý. Dokončil běh života a především zachoval víru, že Kristu byla svěřena vláda nad vším stvořením a že on na konci času nastolí království spravedlnosti a lásky.
Zrakem víry hledí až k Božímu trůnu, kde je pro něj připraven vavřín spravedlnosti – zlatá medaile, určená pro vítěze v zápasu nejdůležitějším. V den Páně bude tento vavřín vítěze vložen na jeho hlavu. A spolu s ním i všem, kdo s láskou vyhlížejí příchod Páně. Ne za nějaké lidské zásluhy, nýbrž díky Kristu a jeho milosti. Apoštol okusil moc Kristovy lásky, a proto i jeho příchod vyhlíží s láskou.
Věříme, Pane, že i pro nás, slabé ve víře, je připraven vavřín spravedlnosti, ne naší, ale Kristovy. Amen.
Pavel Smetana