Byl jsi mi blízko v den, kdy jsem tě vzýval, řekl jsi: „Neboj se!“!
Pl 3, 57
Vždyť Bůh řekl: Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu. Proto smíme říkat s důvěrou: ‚Pán při mně stojí, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?‘
Žd 13, 5a–6
Kniha Pláč je plná nářku nad pádem Jeruzaléma po smrtícím úderu Babyloňanů. Bible ovšem nezamlčuje, že k této katastrofě vyvoleného národa nedošlo nešťastnou shodou okolností, ale pro hříchy Božího lidu. Pláč to připomíná a odhaluje ve vší nahotě (Pl 1, 8. 14. 18). Trochu překvapivě nám proto mohou znít slova dnešního verše: „Neboj se“. Zde se neutěšuje sám autor či lid Judeje. Tato slova vyřkl Hospodin, tedy ten, který právě soudí svůj lid. Zaznívá zde ohlas slova žalmu: „Hospodin je slitovný … nepovede pořád spory, nebude se hněvat věčně“ (Ž 103, 8–9). Zřetelné ovšem je, že Boží slitování je tu pro ty, kdo jsou ochotni jít cestou pokání, jako i autor Pláče (Pl 3, 40–42). Je to cesta bolestná, ale ona jediná uzdravuje.
Hospodine, děkujeme ti za dar a možnost k pokání, které otevírá cestu do nového života. Amen.
Michal Žemlička (CB)