Slovo pro tento den: Čtvrtek 18. června

Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme. (Žd 11, 1)

Věřící člověk věří, že Bůh existuje. Ale pouze věřit, že Bůh existuje, je pro křesťana málo. To není víra, o které vypráví Starý a Nový zákon. Základem víry je kladný vztah k Bohu, mohu věřit, že Bůh je, že Ježíš zemřel za hříchy lidí, ale pokud budu Boží milost odmítat, nebudu křesťanem. Víra ani není životní pojistka nebo jistič proti smrti. Ale, že mnozí klamají se, řkúc z té řeči, že budou spaseni, kterak kolivěk živi jsou ‒ neb věří, že Ježíš jest syn boží, a řkúc: „Kdo křtěn bude, a uvěří, ten spasen bude“‒, protož užitečné jest jim věřiti v Boha. Neb věřiti v Boha jest, že Buoh jest. A věřiti Bohu jest věřiti pravdě boží. Ale věřit v Boha jest Boha nade všeckny věci milovati. (Provázek třípramenný)

Křesťanská víra je spolehnutí na něco, co nevidíme, co nemůžeme uchopit ani plně pochopit, což se může jevit jako riziko. Věřit znamená přijmout Boha do svého života, přestat se opírat jenom o sebe a to, co vidím. Vydat se neznámou cestu. Kdo se vrhne do života s Bohem, pozná, že není středobodem vesmíru a že spousta věcí je jinak, než si myslel. Ale v tomto poznání křesťan zjistí, že není nutné propadat nejistotě, že ač je veden něčím, co nevidí, neztrácí se. Dojde k poznání, že věří v Boha a Bůh věří v něj. Bože, občas dlouho vyčkáváme, až ty něco uděláš, místo toho, abychom my aktivně vykročili k tobě. Odpusť nám naši liknavost a dej, ať z naší víry vycházejí činy. Amen.

Eva Benešová