Slovo pro tento den: Čtvrtek 17. září

Řekl jim: „Jděte i vy na mou vinici, a já vám dám, co bude spravedlivé.“ Oni šli. Vyšel opět kolem poledne i kolem třetí hodiny odpoledne a učinil právě tak. Když vyšel kolem páté hodiny odpoledne, našel tam další, jak tam stojí, a řekl jim: „Co tu stojíte celý den nečinně?“ Odpovědí mu: „Nikdo nás nenajal.“ On jim řekne: „Jděte i vy na mou vinici.“ Když byl večer, řekl pán vinice svému správci: „Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, a to od posledních k prvním!“ (Mt 20, 4–8)

V kázání z 8. února 1411 přebírá Jan Hus Řehořův výklad o tom, že jednotlivé hodiny v podobenství označují etapy lidského věku: Dětství, první věk, trvá až do sedmého roku. O to se nejedná, neboť děti nejsou obtíženy hříchem až do sedmého roku, ježto nemají rozum. Další etapa: ráno je chlapectví našeho ducha, […] začíná již u rozumných hochů a trvá až do čtrnáctého roku. Již tehdy mají hoši začíti s prací. Třetí věk a čtvrtý věk, jinošství a mužnost, jsou léta, kdy již každý může posouditi, jak onen věk prožil. Podobně další věk, stáří, jež trvá od 48 až do 70 let. Od sedmdesáti let do konce života trvá kmetství.

V každé z těch etap po vás může sáhnout ďábel; na vás je, abyste posoudili, prožili-li jste etapu v nemravnosti a zpupnosti, nebo ve službě Bohu, praví Jan Hus. I to je podle něj práce na zmíněné vinici: Málo je platné říkat, že jsem dělník, a ani desatero neplnit. Škoda že ani starci netoliko neželí minulých hříchů, nýbrž hromadí nové a vzpomínají minulých v touze, aby se jich mohli znovu dopustiti. Že se jich nedopustí, není jejich zásluha: Hřích už opustil je, ne oni hřích.

Stejně jako lenivému mluvkovi by se na vinici málo platilo, tak ani Kristus ničeho nedá tlachalům.

Pane Bože, ohlížení je těžká věc: hledáme ve své minulosti lásku, věrnost a pravdivost, ale nalézáme tam i to, co bychom neradi zveřejňovali. Díky, že vždycky najdeme tvoji lásku a věrnost, když už té naší je tam málo. Díky, že si záchranu nezařizujeme my sami. Amen.

Jan Keřkovský