Slovo pro tento den: Čtvrtek 17. května

Nanebevstoupení Páně

Ef 1, 15–23 ● Ez 353

Vzkřísil ho z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích, vysoko nad všechny vlády, mocnosti, síly i panstva, nad všechna jména, která jsou vzývána, jak v tomto věku, tak i v budoucím

[Ef 1, 20b–21]

Proč musel Kristus vystoupit až na nebesa? Copak nestačilo podivuhodné zmrtvýchvstání, vystoupení z hlubin pekelných na povrch zemský? To by pak byl skromný Bůh, kdyby mu stačila pouhá porážka smrti, pouhá lidská nesmrtelnost, „pouhá“ lidská spása. Bez nanebevstoupení by vzkříšení uvízlo někde na půl cesty. Vzkříšení Kristovo je jednoznačným důkazem osobní spásy.

Ovšem jeho nanebevstoupení k Otci, skutečné fyzické nanebevstoupení vzkříšeného těla, je pro nás potvrzením, že jde nejen o osobní spásu, ale o proměnu celého stvoření. Vzkříšený Kristus nemůže zůstat na zemi, musí odejít k Otci, aby byl celý vesmír přetvořen, aby celé pokažené stvoření bylo zvenčí napraveno. Konečná náprava světa, přírody, v pravém slova smyslu ekologická obroda, není v našich rukou. Ale v rukou Páně, který sedí na pravici Otce. Jaká je jeho vůle v nebesích, tak se stane na zemi. Hledejme tedy nejprve věcí nebeských, vše ostatní nám bude přidáno!

Pane, dej, ať v našich životech nezůstáváme na půli cesty, ať ve své touze po spasení nejsme skromní, ať hladovíme po věcech nebeských. Amen

Jan Kupka