Slovo pro tento den: Čtvrtek 17. března

Ale Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho nemocí, aby položil svůj život v oběť za vinu. [Iz 53, 10]

Na počátku je nepochopení. Jak může Bůh takto jednat? Co jsou zač, ty nemoci? Jsou to naše nemoci! To je naše dílo, které jsme my vpustili do světa, a dopadá na nás, praví Izajáš. Služebník je proklán naší nevěrností. Zmučen naší nepravostí, káže Izajáš.

Jenže, kdo tu trpí? Někteří říkají: prorok! Jiní naznačují: to je Izrael! Možná, že je to někdo třetí, koho neznáme. Ježíš se s trpícím služebníkem ztotožňuje. Sebe označuje za beránka Božího. A ono to všechno spolu souvisí. Trpícím služebníkem je v určité fázi dějin každý. Někdy je to prorok. Někdy pak Izrael. A vše to ukazuje stejným směrem: na toho, který tento úděl nesl v plnosti! Ježíš Kristus.

Boží vůle se v plnosti odhalila a uskutečnila v Kristu. Viděno právnickým pohledem: nemá to logiku. Viděno pohledem lásky Syna k Otci a Otce k Synu v Duchu svatém, pak to má smysl. Neboť Otec je všude tam, kde je Syn; ve spojení poutem Ducha. Je to logika lásky. Je to Boží dílo ve prospěch člověka. Je to cesta lásky. Otec v Synu vstoupil do soudu, který padá na bezbožné. Napáchané zlo padá na hlavu služebníka a Bůh je v tom s ním. Tu dostává trpící služebník svůj poslední smysl.

Hospodine, dej, ať pronikneme stále hlouběji do tajemství tvé vůle, kterou jsi v plnosti odhalil v Kristu. Amen.

David Sedláček