Slovo pro tento den: Čtvrtek 16. srpna

Sk 6, 8–15 ● Ez 2

Nebyli však schopni čelit Duchu moudrosti, v jehož moci Štěpán mluvil. Navedli tedy několik mužů, aby prohlašovali: „My jsme slyšeli, jak mluví rouhavě proti Mojžíšovi a proti Bohu.“

[J 6, 10–11]

Ukamenováním Štěpána začíná pronásledování. Už zde a později pak vždy není církev pronásledována čistě pro své vlastní poselství. Jednou je podezřívána z protistátní činnosti, podruhé z protinárodního smýšlení, jindy je brzdou pokroku. Zaútočit přímo na Krista si nikdo netroufá. Netroufl si ani žádný z velkých protikřesťanských myslitelů, netroufne si ani žádné konkurenční náboženství – všichni mu vyhradí nějaké čestné místo.

Zajímavé je také to, že útok nepodnikají izraelští židé, ale exulanti, kteří se, zřejmě z materiálních důvodů, nevrátili do země, kde chrám stojí, i když už to bylo možné. A u nichž to s dodržováním Zákona v cizím prostředí může být také všelijaké. Čím méně si je člověk jist svou vírou, tím je agresivnější.

K obžalobě je třeba najít jiný důvod než Krista samého. V Štěpánově případě je to otázka chrámu a Zákona. Těžko mohl Štěpán mluvit proti Zákonu, jehož je Kristus naplněním, ani proti chrámu, který je obrazem jeho těla a jeho církve. Tím by útočil na samého Krista – ale vysvětlujte to někomu.

Mocný Bože, chraň nás před lidmi nepevnými a nejistými. Amen

Tomáš Pavelka