Slovo pro tento den: Čtvrtek 16. dubna

Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě? (Mk 10, 17b)

Již po víry oznámení sluší Boží přikázání oznámiti, jež jsou cesta k životu věčnému, a bez nichž není člověku spasení. Protož když otázal se jeden Pána Ježíše, řka: „Mistře dobrý, co čině budu míti život věčný?“ Odpověděl jemu, řka: „Chceš-li v život vjíti, drž přikázání.“ Ta odpověď každému člověku jest položena, neb každý člověk k tomu jest stvořen, aby Boží přikázání držel, jakož dí Šalomoun: Boj se Boha a přikázání jeho drž, tj. každý člověk. A poněvadž k tomu stvořen jest každý člověk, aby přikázání Boží plnil a život věčný proto měl, protož má býti každý pilen, aby uměl Boží přikázání, a uměje aby je držel. Protož popuzení (pobídka, příčina, důvod) prvé, aby člověk přikázání Boží plnil, jest to, že k tomu jest stvořen, jakož řečeno jest již. Druhé popuzení jest život věčný, jakož řečeno jest mládci. A také dí Pán Ježíš: Vím, že přikázání jeho, totiž otce mého, život věčný jest.“ (Výklad Desatera Božího přikázání)

Pane Bože, i já hledám život pravý, dobrý, snad i věčný. Toužím žít dobře se sebou samým, rád bych moudře nakládal s časem, tak abych obstál před tebou i druhými. Kéž je mi povzbuzením, že to potřebné naleznu v Písmu, ba že to třeba umím nazpaměť jako Desatero. Díky tobě, že ta přikázání v sobě obsahují semínka života věčného a k němu ukazují. Buď se mnou svým svatým Duchem, když se o to budu dnes snažit. Amen.

Ondřej Ruml