Slovo pro tento den: Čtvrtek 14. ledna

Jak vzácný skvost je tvé milosrdenství, Bože! Lidé se utíkají do stínu tvých křídel! Osvěžují se tím nejtučnějším z tvého domu, z potoka svých rozkoší jim napít dáváš. U tebe je pramen žití, když ty jsi nám světlem, spatřujeme světlo. [Ž 36,8–10]

Jaká hojnost je v Božím domě! Jaká přemíra dobrých věcí! Žalmistovy poetické obrazy mluví o dostatku, o vodě – potoku rozkoší a pramenu žití, a také o světle. Jako rostliny a stromy potřebují to základní – vláhu a světlo, aby mohly růst, rozkvést a přinést plody, i my potřebujeme k životu tuto milost. Na rozdíl od rostlin a zvířat byl nám lidem dán do vínku dar vnímání času a vlastní konečnosti. Neseme za stvoření odpovědnost, víme něco o zdroji milosrdenství a hojnosti, a máme schopnost pociťovat vděčnost.

Jaké obrazy vzbuzující vděčnost vám vytanou na mysli při pohledu do minulosti? Jaká scéna na jevišti vašeho života byla osvětlena kuželem Božího světla? Kde jste ze stínu Božích křídel se zatajeným dechem sledovali sílu toho světla, jehož zdroj nevyhoří, plamen nevyhasne, ale jehož očistná síla nám všem vždy znovu pomáhá postavit se na nohy?

Hospodine, kéž dáváme ve svých životech prostor právě tvému světlu a neupínáme svou pozornost k jiným zářivým a lákavým zdrojům oslnění, které mohou zatemnit zrak a mysl. S vděčností děkujeme za všechny skvosty tvého milosrdenství, které jsme již směli v životě zahlédnout. Amen.

Magdalena Trgalová