Slovo pro tento den: Čtvrtek 14. června

1 S 9, 15–27 ● Ez D 684

„Koho si však Izrael tolik žádá? Zdalipak ne tebe a celý dům tvého otce?“ Saul odpověděl: „Což nejsem Benjamínec? Z těch nejmenších izraelských kmenů? A má čeleď je ze všech čeledí Benjamínova kmene nejnepatrnější! Jak mi můžeš říkat něco takového?“

[1 S 9, 20b–21]

Když Hospodin něco žádá, pak chce všechno, ne jen malý kousek. Nejsem sám svůj, píše se ve slavné první otázce Heidelberského katechismu. Patřím Bohu. Ne jen na deset, nýbrž dokonce na sto procent. Ba ještě víc – patřím Bohu s celou svou rodinou. Ať už se mnou chodí, nebo nechodí do kostela. Nemohu se vymlouvat na rádoby moderní individualismus a svobodu každého jednotlivce. Ne, Hospodin žádá mne a celý dům mého otce.

Saul tohle ví, a proto se zdráhá. Zdráhá se podobně jako jiní velcí mužové, které Bůh povolal do své služby a kteří dobře věděli, jak těžký, ba nesnesitelný je to úkol. Na druhou stranu – a to mu slouží ke cti – Saul se nepodobá těm dnešním politikům, kteří se nemohou dočkat té či oné vedoucí funkce. Netouží po moci. Nesní sen o své korunovaci a své vladařské slávě. Buďme k němu proto spravedliví, i když mu jinak máme leccos za zlé.

Náš Bože, ty nás znáš – znáš naše přednosti i slabosti. Dej, abychom se nezdráhali, když nás povoláváš, a někam nás posíláš, ale byli ochotni být tvými služebníky.

Marek Pompe Lukášek