Slovo pro tento den: Čtvrtek 14. července

Ze svých síní zavlažuješ hory, země se sytí ovocem tvého díla.

Ž 104, 13

Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás.

1 Te 5, 18

Celý „ekologický“ žalm nám připomíná, že vše, co máme – svět, příroda a lidé – je dílo Hospodinovo a jeho dar shůry. A my, jako Boží stvoření, máme Hospodinovo dílo obdělávat a střežit (viz Gn). S tím, co jsme jako dar dostali, máme také jako s darem zacházet. V díků činění, s láskou a odpovědností. Vlastně vůbec neplatí, že my „máme“ to všechno ve smyslu vlastnění. Spíš platí, že to všechno má nás – Bůh nás má. Jemu patříme. Všechno ostatní je nám jen dočasně svěřeno do péče. Jednou se za své zacházení se světem, přírodou, svým životem i životy bližních budeme před Bohem zodpovídat: ani ne tak z toho, co nám život dal, ale co my jsme dali životu. Poslední slova básníka Novalise byla: Všechno je milost… Děkovat máme za vše, čeho se nám dostává – za dobré i zlé. Ale naše díků činění nesmí být formální. Za to dobré děkovat zapomínáme. Za zlé a tíživé polohy života, bolesti a trápení moc děkovat neumíme. Přitom právě ony bývají darem, jehož cenu si uvědomíme, až je jsou tyto situace za námi. Kdo tímto duchovním poznáním v životě párkrát prošel, rozumí, ví a umí vždycky děkovat. Ví, že v ničem nikdy není sám. Protože Bůh je nablízku. Vždycky.

Děkujeme ti, Bože, že nám odpouštíš, když nám děkování za tíživé polohy života jde někdy tak těžce. Amen.

Jana Šilerová (CČSH)