Slovo pro tento den: Čtvrtek 13. září

Žd 11, 17–22 ● Ez 451

Abraham věřil, a proto šel obětovat Izáka, když byl podroben zkoušce.

[Žd 11, 17a]

Zkoušky asi nemá rád nikdo, mladý jako starý. Spousta nočních můr (i nás již školou nepovinných) se točí kolem toho, jak nepřipravení stojíme před tabulí a při zkoušení propadáme.

Ale zkoušky mají svůj smysl. Zkoušejí nás z něčeho, co jednou třeba bude potřeba. A připomínají nám, že jsou okamžiky, kdy se věci a život lámou. To, že můžeme propadnout i v životě. Můžeme ztratit a promrhat svůj život, propadnout i v něm.

Abraham byl tehdy zkoušen ze své víry, jestli se pro Boha vzdá toho, nač tak dlouho čekal. Zdali i po narození zaslíbeného syna stále ještě svou budoucnost spojuje především s Hospodinem. Je to příběh jedinečný a zkouška ve své obtížnosti pro nás nepředstavitelná.

Abraham nevěděl, jak to celé dopadne, ale ve zkoušce obstál. Snad také proto, že ji bral vážně. Smrtelně vážně. I když se mu podle rabínských vyprávění pokoušel satan našeptat, že vše skončí dobře, šel Abraham dál až na horu, na sám okraj, tam, kde se třetí den rozhodlo. Bůh se ukázal jako ten, s nímž se nemusíme bát propadnutí ani tváří v tvář smrti.

Pane, nejsme rádi zkoušeni, neradi propadáme, proto o to víc prosíme, abys nás stále připravoval a nedal nám padnout ve věcech, které jsou opravdu podstatné. Amen

Ondřej Ruml